Máte rádi treky, tůry, hory a sopky? Pak jste na správné místě, protože Chile má přes 2000 vulkánů. A přibližně čtvrtina z nich je potenciálně stále aktivních, včetně nejvyšší sopky na světě, Ojos del Salado. Dokud seismografy zůstanou klidné, expedice na vrchol Ojos del Salado je nezapomenutelná, avšak vyčerpávající dvoutýdenní tůra, a neopakovatelný životní zážitek. Ale existuje spousta dalších vrcholů, které můžete zdolat na denním treku nebo ne s takovou námahou. Na kterou sopku vyrazit? Tady jsou naše tipy:

Villarrica

Villarrica je známá jako jedna z nejaktivnějších chilských sopek a je také oblíbeným cílem začínajících horolezců. Na její vrchol každoročně vystoupí zhruba 14 000 lidí. Pro začátečníky a běžné milovníky horské turistiky je Villarrica je považována za jeden z nejlepších a nejsnáze dosažitelných vrcholů v Andách.

Stratovulkán dosahuje výšky 2 860 metrů nad mořem. Je nejzápadnějším vulkánem v Mocha-Villarrica Fault Zone a také nejvýchodnějším vulkánem v Pacifickém ohnivém pásu. Z úpatí hory na vrchol vystoupáte asi 1 575 výškových metrů středně náročného stoupání, z nichž žádné není příliš technické. Výstup trvá asi pět hodin a je ideální buď na jednodenní výlet, nebo (pokud máte zájem prozkoumat svahy o něco podrobněji) i na dvoudenní trek.

Jedním ze zážitků při výstupu na tuto aktivní sopku, která naposledy vybuchla v roce 2015, je výhled do kráteru. Občas je z něj vidět stoupající kouř od lávy, která v kráteru bublá.

Lanin

Lanin, který se nachází nedaleko Villarricy v rámci stejného pásu stratovulkánů Mocha-Villarrica Fault Zone, je jednou z nejznámějších sopek severní Patagonie. Je o téměř 1.000 m vyšší než Villarrica. Na vrcholu také nenajdete kráter. Naopak kuželovitý vrchol pokrytý ledovcem je díky své výšce 3 776 m snadno rozpoznatelný už z dálky. Nachází se na hranicích s Argentinou a nahoru vedou trasy z obou stran hranice.

Výstup trvá zpravidla dva dny. Zajímavý je delší čtyřdenní výlet, které zahrnuje jako bonus trochu horolezeckého výcviku před výstupem na vrchol.

Ze dvou cest, kterými se můžete vydat na vrchol, můžete zvolit severní (běžnou) nebo jižní. Běžná trasa vede po severním úbočí sopky a při přístupu na vrchol vyžaduje pouze použití maček a cepínu. Jinak tato trasa zahrnuje převážně pěší chůzi.

Jižní trasa, která ve skutečnosti začíná v Argentině, je mnohem náročnější a vyžaduje pokročilejší horolezecké dovednosti. Abyste se na vrchol sopky dostali z této strany, vydáte se přes ledovec a na různých místech budete muset lézt po skále a ledu. Trochu horolezeckých zkušeností a výcviku tu přijde k dobru.

Llaima
Zasněžený kužel Llaima se tyčí do výšky 3 125 metrů nad mořem a nachází se severněji v regionu Araukánie. Sopka je jednou z nejaktivnějších a zároveň nejvyšších v celém Chile. Naposledy vybuchla v roce 2008 a odborníci se domnívají, že v příštích dvou desetiletích vybuchne ještě dvakrát.

Pro horolezce je však vrchol považován za ideální cíl. Z vrcholu se nabízí nádherný výhled na okolní lesy a údolí. Llaima je proslulá svými přírodními krásami a často je považována za malebnější a méně přeplněnou alternativu k Villarrice.

Vzhledem ke své odlehlé poloze, zhruba 80 kilometrů severovýchodně od Temuca, je třeba se k ní nejdříve dostat. Lezení není příliš náročné, ale vyžaduje určité předchozí horolezecké zkušenosti. Na výstup si doporučujeme vyčlenit tři, nebo raději čtyři dny.

Cestou nahoru se vydáte přes endemické araukáriové lesy (araukárie chilská nebo-li blahočet chilský – stálozelený rozsochatý jehličnan, který roste pouze zde a to již přes 150 mil let, dorůstá výšky až 60 m) a andské laguny, než se vydáte na svahy. K překonání ledovce a výstupu na vrchol je třeba absolvovat středně náročné skalní a ledové lezení. To by však měli zvládnout všichni nadšenci se základními lezeckými zkušenostmi.

Lonquimay

Jen asi 40 kilometrů severně od Llaimy se nachází o něco menší Lonquimay. Aktivní stratovulkán, který naposledy vybuchl během dvou let v letech 1988-1990, se tyčí do výšky 2 865 metrů. Stejně jako Llaima je považován za další ideální horolezecký cíl, a to jak pro relativní nenáročnost treku, tak i pro svůj méně přeplněný vrchol ve srovnání s některými jinými populárními sopkami v této oblasti.

Na vrchol sopky vede řada cest, ale nejjednodušší je základní trasa. Tato trasa vyžaduje po dosažení ledovce použití maček a cepínu. Na výstup vám stačí tři dny. Kráter na vrcholu sopky je pozoruhodný a stojí za to ho obejít. Procházka kolem kráteru zabere asi půl hodiny.

Kdy vyrazit na sopku?

Nejlepší doba pro výstup na některou z jihochilských sopek je v létě a na začátku podzimu – od prosince do dubna.

V letních měsících se průměrné denní teploty pohybují mezi 20 a 25 °C. Teploty se snižují s vyšší nadmořskou výškou, takže je vždy vhodné vrstvit oblečení, protože mezi teplotami na úpatí a na vrcholu sopky mohou být velké rozdíly.

Léto je také nejsušší částí roku, v lednu a únoru jsou průměrně jen čtyři srážkové dny v měsíci, v prosinci, březnu a dubnu je to průměrně šest až osm dní srážek za měsíc.